Bez sedla
Ježdění bez sedla je velmi citlivá záležitost. Někdo učí nováčky bez sedla na madlech, někdo zase zásadně v sedle. Často přemýšlím, zda je vhodné usadit nováčka na koně bez sedla a trénovat klus a cval, protože začátečník vždycky poskakuje na hřbetu koně nahoru a dolů, čímž trpí páteř koně. V sedle se váha rozkládá na svaly podél páteře koně a nad samotnou páteří je vzduch, kdežto bez sedla člověk sedí plnou vahou na páteři a při klusu a cvalu prudce buší koni do zad. Myslím, že to koni není vůbec příjemné a možná je to pro něj dokonce bolestivé. Zatím jsem se nesetkala s žádnou studií prokazující špatný vliv na páteř koně při jízdě bez sedla, ale možná je to jen tím, že žádnou ještě nikdo nedělal. Takže bych doporučila jízdu bez sedla až jezdcům ovládajícím pracovní sed. Každopádně jízda bez sedla je nádherný zážitek, kdy si jsou jezdec s koněm zase o kousek blíž, mezi nimi není žádná tlustá vrstva dalšího materiálu a cítíte každý pohyb, stejně jako kůň ten váš.
Na obrázku vidíte, jak má jezdkyně hezky rovná záda a napnutý kříž.
Jezdci, kteří jezdí bez sedla většinou mají tendence sedět jinak, než v sedle se třmeny, ale sed by měl být úplně stejný. Zde se vylučuje několik věcí. Začínající nevybalancovaný jezdec bez sedla má tendence se křečovitě držet stehny, tím pádem kolena nahoru, pata nahoru a na zádech si často vyrábí hrb, jelikož má netrénované svalstvo zad a to není dlouho schopno nést váhu jezdce ve vzpřímené poloze. Začne to bolet a jezdec se nahrbí, aby si ulevil. Další skutečnost je, že jízda bez sedla je fyzicky namahavější a pro jezdce zvyklé na lehký sed ve cvalu nebo klusu je zpočátku fyzicky obtížné vydržet v rychlejším tempu po delší dobu. Takže se může stát, že jezdec dvě louky přecválá v klidu a na třetí spadne, protože už prostě nemůže, úplně uvolní svaly, a jelikož ještě nemá pořádný balanc, tak bez pevného sevření letí k zemi. Nebo varianta dvě, jezdec cválá přes dlooouhou louku nebo pole, zpočátku dobrý, ale ke konci padá, protože ztrácí balanc. Samozřejmě hodně záleží na tom, jaké chody má dotyčný kůň. Pokud má plochý neházivý cval i klus, tak je větší šance, že jezdec začínající jezdit bez sedla to vydrží až do konce, než na koni s výraznými chody.
Jiná kapitola jsou neposlušní koně. Zde je samozřejmě větší pravděpodobnost pádu jezdce, který nemá sedlo oproti jezdci, který sedlo má, pokud je kůň lekavý, nebo začne vyhazovat či kozlovat.
Nasedání na koně bez sedla je poněkud akčnější. Na koně můžete naskočit.
Jízda bez sedla je trochu namahavější, krok ale zvládne každý. i když ne zrovna v ideálním držení těla...
Klus je nejhorší pro začátečníky i se sedlem. Bez sedla je to hotová noční můra. V tomto chodu má začátečník největší šanci, že spadne, zvláště při přechodu ze cvalu do klusu. Zajímavé je, že při klusu bez sedla mají lidé tendenci vystrkovat holeně kupředu, přitom holeň má být lehce vzad a pata prošláplá stejně jako se třmeny. Nejspíš je to způsobené zvýšenou potřebou držet se, takže se jezdec nedrží jen koleny a stehny, ale i holení a to ji vystrkuje vpřed.
Ve cvalu jezdec musí vynakládat mnohem větší úsilí aby se udržel na hřbetě koně. Po čase už to ale bude hračka. Důležité je se správně vybalancovat, pak nebude ani tak nutné křečovité držení stehny. Sed by měl být stejný jako se třmeny, pata vytažená nahoru je stejný prohřešek jako při jízdě v sedle, protože díky tomu jezdkyně vytahuje kolena nahoru, nemá nízké těžiště a zatíná svaly. Zde sice vytahuje patu za účelem pobízení, ale při pobízení má být pata dole, jako za jakékoli jiné situace. Hrb na zádech jezdkyně je způsoben tím, že jezdkyně se snaží za účelem vyrobení větší rychlosti koně hřbet koně trochu odlehčit, ale její záda nejsou na takovýto těžký úkon trénovaná. Netrénovaná slabá svalovina zad neumožňuje při cvalu bez sedla narovnání, které by nebylo nepříjemné, proto si jezdkyně ulevuje hrbem, aniž si to v té chvíli uvědomuje...
Trysk bez sedla není nic pro amatéry. Rychlý pohyb končetin jezdce snadno vyvede z rovnováhy, což ovšem není případ jezdce na obrázku.
Citlivější koně můžete brát dokonce i na ohlávku. Zlepší setím komunikace mezi vámi a koněm.
Zde vidíte cval bez sedla a na ohlávce
A takováto jízda vyžaduje fyzicky zdatného jezdce s dostatečnou dávkou sebedůvěry. Na této sérii obrázků vidíte skok na ohlávce a bez sedla.
Bez sedla se dají skákat i vyšší překážky, ale to již vyžaduje jistou zdatnost jezdce. Zde můžete vidět, že opora třmenů není nutná. Nejdůležitější je stisk stehen a kolen. Jezdec sedí ve výborném lehkém sedu.
O několik málo let později již jezdec skáče skok vysoký 140 cm. Vidíte perfektní lehký sed i bez opory třmenů, všechnu práci přebírají kolena a stehna, která musejí být velmi silná (od slova síla, ne od slova tloušťka), aby udržela tělo jezdce nad koněm. Na spodním obrázku vidíme doskok, nejtěžší část skoku pro jezdce i se sedlem, natož bez sedla.
I toto se může stát. Kůň odmítne skok, o němž se domnívá, že je nad jeho síly. Pokud haltne překážku jezdci bez sedla, riziko pádu jezdce se značně zvýší. Na tomto obrázku vidíte, že udržet se v takovéhle situaci není zrovna snadné, ale je to možné.
No a nakonec se najdou lidé, kteří dokáží bez sedla i uzdy a jakýchkoli jiných pomůcek zajet sliding stop nebo spin...
